Nápad kam jet na dovolenou většinou vzniká u piva, nejinak tomu bylo i s naší cestou k polárnímu kruhu. Jednou takhle sedíme s partou v rakouském penzionu po celodenním cyklovýletě alpskou přírodou a sdělujeme si zážitky z našich cest...

Zase je středa, 8. 9. 2004, 16.00 hod, měsíc po prvním pokusu a já se svým synem Zdendou, s Honzou, který byl na vrcholu v létě, a Milanem zase brázdíme německé a švýcarské dálnice směr Mont Blanc...

Jak roky přibývají, zjišťuji, že chyty jsou menší, převisy větší, tělo těžší a vůle horší. Při jedné společné oddílové akci vzpomínáme na zážitky z hor Kavkazu, Tater, Julských alp, Vendenu, prostě hory jsou hory. Každý zažil nějakou nebezpečnou situaci, na kterou se potom u dobrého moku už jenom v dobrém vzpomíná...